Jednoho dne v létě roku 2015 se domluvilo pár kamarádek, kamarádů a známých, slovo dalo slovo. Navíc se ke všemu přičetla ochota Adélky podělit se s námi ostatními o svoje zkušenosti a pedagogické schopnosti okolo divadla a jeho režie, a vést nás.
Tak se stalo, že jsme se začali pravidelně scházet, nadšeně dělat Adélčiny cvičení a úkoly, jejichž smysl jsme zpočátku sice všichni nechápali, ale o to víc jsme se vyblbnuli . Líbila se nám všem ta úžasná možnost vychutnávat si naplno všelijaké to pitvoření se a přehánění, znovu v sobě objevovat možná někdy pozapomenutou dětskou hravost a poškádlit si svá ega coby úctyhodných dospěláků, rodičů a občanů.
Jak jsme si tak navzájem blbnuli a hecovali se, že jako přeci nebudeme zkoušet jen tak bez cíle, přišla opravdová výzva ve chvíli, kdy nám Adélka přinesla vytištěný a pečlivě upravený scénář první hry co zkusíme zahrát s tím, že :
„…protože nás je víc než postav ve scénáři, a abyste se nehádali kdo toho textu má víc a kdo míň, zahrají si všechny holky všechny ženský role a všichni kluci zase všechny mužský role, a basta…“.
No a tak jsme začali…